Johannes Hinterberger

Věc vášně

Být trenérem němčiny a lektorem němčiny jako cizího, resp. druhého jazyka (DaF/DaZ) je jednou z mých největších vášní.

Učím studující z celého světa. Fascinují mě především nedorozumění, která mohou vzniknout při komunikaci. Tak odhaduji, že právě to musí být jedním z důvodů, proč mě zvlášť uchvacuje gramatika německého jazyka a možnosti diferencovaného vyjadřování.

Účastníci mých kurzů rychle zjistí, že se na struktury německé gramatiky dívám způsobem, který ne vždy odpovídá klasickým učebním materiálům.

Pro mě například otázka, na kterou se dá odpovědět ano, nebo ne, nikdy nezačíná na pozici 1, nýbrž vždy na druhé pozici. Prostě v ní chybí pozice 1, která se vyskytuje jen u otázek, na které se nedá odpovědět ano, nebo ne. Jako někdo, kdo ovládá i ten či onen programovací jazyk, vidím struktury často „meta-metajazykově". K nelibosti některých kolegyň a kolegů. *sorry.

Jak to ale všechno začalo?

Přibližně před 13,768 miliardy let, plus minus, věda se o tom velmi ráda přít (do toho se za nic na světě plést nebudu!), prý vznikl vesmír, nebo ho stvořil Bůh. Od té doby se každopádně stalo docela hodně.

Tak či tak se jednoho dne poznali moji rodiče. Nejprve přišli na svět moji dva sourozenci. O nějaký čas později já. Jako miminko jsem určitě hodně řval. Dětství jsem šťastně prožil v takzvaném městysi, který byl – zatímco jsem tam vyrůstal – povýšen na město. Tam jsem chodil do základní školy (takzvané obecné školy a měšťanky s hudebním zaměřením) a také na obchodní školu. Hned bylo jasné, že chci bezpodmínečně být sekretářem, protože alternativa elektrikář, kterou jsem si během obchodní školy vyzkoušel jako prázdninovou brigádu, mě prostě nebrala. Jenže, jak už to osud chtěl, všechno dopadlo jinak.

Když jsem nastoupil do svého prvního zaměstnání, byl jsem nesmírně šťastný. Za úplně jednoduché činnosti tam byl naprosto přehnaný plat. Tehdy jsem pracoval jako "Assistance of the Assistance of the Area Manager West" pro „Žluté stránky" v Salzburgu. Ještě lepší to bylo, když "Assistance of the Area Manager West" dala výpověď a já dostal její místo. O pár let později mě tahle práce začala příliš nudit. Dobře jsem chápal, proč "Assistance of the Area Manager West" odešla.

Touha po změně

Toužil jsem po změně. Po divokém střídání brigád a opravdu extrémní fázi (ano, často vím, o čem mluvíte) jsem pracoval pro zásilkový obchod. Nejprve v call centru a pak v marketingu. Vyhrál jsem firemní soutěž, v níž šlo o kreativní nápad, a proto jsem dostal nabídku přejít.

Tuto šanci jsem rád přijal. Tam jsem objevil svou vášeň pro technické struktury a pro takzvaný list broking, kterému se lidově říká také prodej adres, i když to tak úplně nesedí. Ve firmě jsem se naučil SAS (Statistic Analyzing System) a s tím spojené SQL a ve volném čase jsem chtěl vědět všechno o HTML. O pár let později jsem se osamostatnil s multimediální agenturou. Tam záleželo na správné komunikaci; tržní komunikaci.

Vedle multimediální agentury, která organizovala prakticky všechno od webových stránek přes klasickou reklamu až po eventy, jsem tehdy ještě otevřel malé místo setkávání, které zaplnilo mezeru, již mé tehdejší bydliště v Korutanech nutně potřebovalo (copy shop + internetové terminály).

Jeden z mých tehdejších internetových projektů (viz obrázek, po krátké době měl asi 1350 členů) měl krátce před zhroucením dokonce téměř 80 000 uživatelů a uživatelek, a to v době, kdy skoro nikdo neměl vlastní připojení k internetu a něco jako Facebook vůbec neexistovalo. Proto jsem se tehdy také rozhodl otevřít další místo setkávání v jiné obci.

Když se do toho vloží obchodník s lidmi...

Bohužel jsem se tehdy rozhodl pro místo, jehož pronajímatel se ukázal být obchodníkem s lidmi a (mezitím odsouzeným) vrahem. V té době jsem přišel o všechno, o co se dá z (pozemského) majetku přijít. O agenturu, o místa setkávání, o obchody.

Nejhorší bylo, že mě ten obchodník s lidmi, protože jsem o okolnostech věděl, pronásledoval napříč celým Rakouskem. Byl jsem tedy na útěku a dnes dobře chápu, jak se cítí mnoho studentů němčiny, které ve vlasti pronásledují a pronásledovali agresoři.

Dva roky jsem nedokázal skoro hnout prstem ani se ukázat na veřejnosti. Příliš velký byl strach z pronásledování.

Policie byla zpočátku nečinná, ale na konci těch dvou let (2010) mě kontaktoval kriminalista kvůli výslechu. Nemohl jsem mu věřit. Byl jsem ochoten se s ním setkat jen za extrémních bezpečnostních opatření.

Naštěstí jsem po rozhovoru s úředníkem dostal možnost bojovat se svými úzkostnými stavy. Krok za krokem jsem se začal znovu, respektive nově orientovat. Diagnóza tehdy zněla: syndrom Bored-out. Stav, který je pro mě i dnes velmi nebezpečný: strach, že umřu nudou. Jakákoli rutina by pro mě mohla být smrtelná.

Pocit nesmyslnosti?

Můj boj proti nesmyslnosti tedy zřejmě začal. Zpočátku jsem se hodně zabýval smyslem a nesmyslem bytí, ale i nebytí.

Zaregistroval jsem se zcela oficiálně jako umělec na volné noze, který zkoumá smysl a nesmysl bytí. Zapsal jsem se na večerní gymnázium, abych přišel na jiné myšlenky.

Bohužel jsem tam narazil na struktury, které předstíraly, že neexistují moderní média jako internet. Otázky, zvláště doptávání se na zadání a pokyny, byly nežádoucí. Z dnešního pohledu jsem se tam naučil, jakým učitelem rozhodně nechci být.

Večerní gymnázium bylo koncipováno na 8 semestrů. Za první dva semestry jsem absolvoval polovinu všech modulů. Když mě požádali, abych zpomalil, začalo mě to nudit, a tak jsem za 3 týdny složil ty doplňkové zkoušky, které byly nutné pro studium Multi-Media-Art, které jsem si za každou cenu vzal do hlavy. Ani to jsem nevydržel:

Nešlo tam o Art, ani o Multi-Media. Šlo tam o reklamu (agenturu jsem ale už měl za sebou, neměl jsem chuť dál lidem lhát do očí o produktech) a o pracovité včelky s akademickým titulem, které jako vykonavatelé vůle filmového, reklamního a marketingového průmyslu mají plnit rozkazy a jejichž kreativita závisí na náladě nadřízeného, nikoli na zadavatelích. V zásadě je to jistě zajímavý obor, ale pro mě to (už) nebylo. A tak jsem opět zatoužil po změně prostředí.

Nové prostředí

Když jsem se rozloučil s University Of Applied Sciences, narazil jsem na inzerát Institutu pro podporu vzdělávání (BFI) v Salzburgu, na kterém byla reklama na diplomový kurz.

Nejprve jsem si toho diplomového kurzu vůbec nevšiml, do očí mi prostě jen padlo jméno lektorky. Učila mě němčinu, když jsem skládal doplňkové zkoušky. Začal jsem se o nabídku blíže zajímat a zjistil jsem, že jde o němčinu jako cizí jazyk a němčinu jako druhý jazyk.

Při podrobnějším čtení programu diplomového kurzu jsem objevoval stále víc tematických oblastí, které mě fascinovaly. Poté, co jsem se přihlásil, jsem mohl zkombinovat a uplatnit vše, co jsem se dosud naučil a zažil.

Spoiler: Pod „a tým" se mezitím skrývám i já. ☺️

Kurzy němčiny v televizi, na YouTube, na Facebooku a jinde...

Po absolvování diplomového kurzu se naskytly zajímavé nové možnosti.

S Gerhardem jsme pro účastníky připravili kurz B1 (řady: B1.1 a B1.2), který se vysílal v televizi, kromě toho jsem založil kanál na YouTube a na Facebooku. Každý týden je několik příležitostí zdarma se zúčastnit veřejných vyučovacích hodin, které jsou financovány z vlastní kapsy.

Zobrazit televizní obsah

Někteří uživatelé jsou členy kanálu na YouTube a pomáhají mi platit poplatky za internet. Každý týden se opravují stovky textů a lidé z celého světa dostávají podporu při učení. Mezitím je také možné účastnit se soukromých hodin (placených).

Ať už jde o tvorbu médií, nebo o výuku, mezitím je i zájem podívat se na můj pohled z vědeckého hlediska:

Odkaz na přednášku

Kromě toho jsem za multimediální umělecký projekt obdržel cenu „Beze slov kvůli migraci" od města Salzburg a pedagogické vysoké školy (PH Stefan Zweig):

Původní příspěvek – autorka Lisa Gold

Tady se můžeš podívat na oceněný film:

Zabývat se tématem ztráty řeči mi ukázalo, jak moc se mě to všechno týkalo i osobně. Byl to pro mě osobně neuvěřitelně důležitý projekt, kterému se tím dostalo velkého ocenění.

Vděčnost

To všechno – a ještě mnohem víc – mě naplňuje vděčností, radostí a blažeností. Rád bych z toho něco vrátil. Čas od času bych chtěl tuto stránku „o mně" ještě rozšířit. Proto jsem také velmi zvědavý, co všechno účastníky a mě na této platformě v budoucnu čeká.

Pro tuto chvíli ti přeji hodně zábavy při učení, procvičování a zapojení!

Srdečně zdravím a vše nejlepší,

Johannes - "JoPhi" - Hinterberger
Diplomovaný trenér a lektor němčiny jako cizího a druhého jazyka (DaF/DaZ)

Odborné oblasti:

• E-teaching,
• E-learning,
• Online výuka (individuální, skupinová, masová)

PS: Soukromý život

Ano, mám. Kdo se účastní mé výuky, dozví se o něm také něco. Jen tak paušálně všechno zveřejnit na jedné stránce mi nepřijde zrovna skvělé, protože miluju osobní kontakt.